Kdo je Erin Hunter?

Od Sluneční záře

Někteří z vás možná již vědí, pro ostatní to bude novinka… Erin Hunterová, autorka Kočičích válečníků a Zákona smečky, není jedna osoba, ale hned sedm spisovatelek! První knížky napsaly společně Victoria Holmes, Cherith Baldry a Kate Cary. Postupem času se k nim přidaly Tui Sutherland, Gillian Philip, Inbali Iserles a Rosie Best. I když jsou v některých věcech dost odlišné, spojuje je láska ke zvířatům a radost ze psaní. Nyní si můžete přečíst, co na sebe každá z autorek prozradila 🙂  

Victoria Holmes

„Vyrostla jsem na farmě a miluji všechna zvířata, včetně koček, ale nejvíce koně a psy. Je to velmi praktické, když potřebuji poslat kočičí postavy k nepříjemnému konci – měla bych větší problém zabít psa, nebo koně! Ráda jsem jednou z autorek a když vymýšlím novou dějovou linii, často sním o tom, že jsem jedna z koček běžících lesem. Spolupráce s Kate a Cherith na Kočičích válečnících je dost netradiční způsob práce, ale nás baví psát společně a zvládáme tak napsat knihu rychleji, než jeden samotný spisovatel. Každá máme své oblíbené postavy a představy, co se stane dál, což znamená, že příběh má třikrát víc energie a vášně!“

Cherith Baldry

„Vyrostla jsem na farmě, takže samozřejmě mezi kočkami – pracujícími kočkami, které chytaly myši v domě a ve stodole, ale přesto stále přátelskými domácími kočkami, které si rády hrály a pak se vám stočily na klín. Mojí první kočkou poté, co jsem se vdala, byl šedý mourek Tomlyn. Získali jsme ho, když jsme byli v Africe přednášet na Univerzitě v Sierra Leone. Byl to kříženec siamské kočky a servala a zároveň jedna z nejpřátelštějších koček, které jsem kdy poznala. Když jsme se vrátili do Británie, vzali jsme si ho s sebou. I přesto, že musel být šest měsíců v karanténě, nezapomněl na nás a když jsme si ho přišli vyzvednout, lezl po nás, línal a předl jako blázen! Můj další kocour se jmenovala Schrodinger, po australském fyzikovi – můj manžel Peter byl vědec. Byl zrzavo-bílý a velmi hravý. Moji dva synové, Will a Adam, s ním vyrůstali, takže vždycky bude mít zvláštní místo v jejich srdcích. Peter před pár lety zemřel a Will s Adamem vyrostli, takže teď sdílím svůj domov se dvěma kočkami, Bramble (Ostružina) a Sorrel (Šťovík). Sorrel je drobná želvovinová kočička, hodně vybíravá a žádostivá. Bramble je tmavý mourek, tichý a důstojný, opravdový gentleman. Když pracuji, Bramble přijde a usadí se mi do klína. Sorrel přijde a posadí se mi na práci. Mají své vlastní tajné životy jako Ostružinový dráp a Šťovíková tlapka. Miluji psaní Kočičích válečníků, můžu si tak představovat kočičí pohled na svět. Na kočkách bude vždy něco záhadného a to je přesně důvod, proč je tak miluji.“  

Kate Cary

„Milovala jsem kočky už odmala. Když mi bylo šest let, můj otec mi dal koťátko – malou, černou, měkoučkou kočičku. Následovala mě kolem domu, čekala až se posadím a pak se mi stočila do klína a předla. Od té doby jsem nikdy nebyla bez kočky. Dokonce jsem na univerzitě našla svou kočičí lásku – černého kocoura, který žil na studentské koleji. Vždy proklouznul ke mně do pokoje a spal v mé posteli. A tak, když jsem opustila univerzitu a našla si vlastní bydlení, první věc, co jsem si pořídila, byla kočka. Momentálně mám kočky tři. Můj nejstarší kocour, Willow (Vrba), je nevrlý dědeček, který nejraději spí na nejteplejším místě, které najde, aby ulevil bolavým kostem. Flower (Květina) a Miu-Miu (Mňau-Mňau?) jsou o dost mladší – bratr a sestra, které jsme našli v útulku. Milují, když píšu. Jakmile se posadím k počítači, Willow se usídlí pod topením v mé pracovně a Flower se stočí za mě na židli, zatímco Miu-Miu se mi rozvalí na stůl a s každým protáhnutím zmáčkne několik tlačítek. Laskavě sdílejí svůj domov s mým partnerem Geofem a mým sedmiletým synem, Joshuou, který je miluje stejně jako já. Ačkoli jsou Willow, Flower a Miu-Miu roztomilí mazlíci, jsem si jistá, že v noci, když spím, jdou ven zkoumat svůj vlastní svět. Psaní Kočičích válečníků mi dává možnost si ten svět představit. Mívala jsem o své kočky starosti. Ale kočky Hromového klanu mi ukázaly, že tu není místo pro obavy, jen pro velké dobrodružství.“  

Tui Sutherland

„Přiznávám, že jsem spíš na psy, ale kočky mám také ráda… hlavně statečné, divoké kočičí válečníky! Vyrostla jsem převážně v Jižní Americe – narodila jsem se ve Venezuele a pak žila v Paraguayi, Miami a nakonec v Dominikánské republice, než jsem se na střední přestěhovala do New Jersey. Můj otec byl alergický na kočky, ale měli jsme hodně psů, počínaje dalmatinem Sashou a dvěma mini pudly, kteří se jmenovali Sam (jeden po druhém). Po vysoké jsem si pořídila psa hned, jak jsem mohla. Byla to kříženka yorkshira a pudla jménem Sunshine (Sluneční záře). S manželem jsme si mysleli, že je to malý génius. (Dokonce měla vlastní blog!) Ráda honila tenisové míčky, běhala překážkové dráhy a skákala do sněhu; ale když nemohla nic z toho dělat, spávala mi na klíně, když jsem psala (nebo mi olizovala prsty a já psát nemohla). Začínala jsem jako editorka Kočičích válečníků a když jsem se rozhodla s tím skončit a stát se plnohodnotnou spisovatelkou, Vicky mi navrhla, abych se přidala do týmu jako čtvrtá Erin Hunter. Samozřejmě jsem řekla ano! Jak moc jsem šťastná? Je tolik zábavné pracovat na těchto příbězích ze strany spisovatele, představovat si sebe samu lovit jako jedna z medvědů, běhat napříč lesem, nebo objvevovat záhadnou hrozbu dvounožců. Navíc MILUJI setkání s fanoušky Kočičích válečníků a Seekers (všichni jste tak chytří!) a je to skvělá výzva psát něco tak odlišného od mých ostatních knih. Doufám, že navštívíte mé stránky www.tuibooks.com, kde vždy moc ráda odpovím na vaše dotazy!“

Gillian Philip

„Narodila jsem se a vyrostla jako městská holka v Glasgow a Aberdeen, ale když jsem se zamilovala do vesnického kluka, přestěhovala jsem se do Highlands ve Skotsku. Zbožňuji to tady. Vždycky jsem milovala zvířata a na venkově se mi podařilo shromáždit jich hrozně velké množství. Momentálně máme tři báječné psy. Cluny, nejstarší, je velký, krásný a dobrosrdečný zlatý labrador. Milo, který patří mé dceři Lucy, je vznětlivý červeno-bílý papillon, který má rád mazlení a fenku plemene Jack Russells, se kterou měl jedenáct štěňat. Jedno z nich je okouzlující a rozpustilý Otto mého syna Jamieho, který vypadá jako čokoládový Jack Russell s velkýma ušima a kudrnatým ocasem. Tahle pestrá parta je mi velkou inspirací při psaní Štístkových příhod v Zákonu smečky! Mé skvělé kočky se jmenují Pebble (Oblázek) a Dash (Kapka), ale říkáme jim Ghost (Duch) a Darkness (Temnota), protože jsou to vážně smrtící lovci. Pebble má myšlení rozdvojené osobnosti – v domě je neuvěřitelně mazlivá, přátelská a ráda spí v mojí posteli (nebo mně za krkem, když pracuji). Dash je divočejší a ostražitější – ve skutečnosti je to obrovská napůl skotská divoká kočka. A pak je tu ještě náš zuřivý křeček Buffy, slepice Mapp a Lucia… a velké hejno nervózních rybiček! Navštivte mou webovou stránku www.gillianphilip.com – moc ráda se setkávám se čtenáři a povídám si o svých knihách!“

Inbali Iserles

„Narodila jsem se v Izraeli. S rodinou jsme se přestěhovali do Anglie, když mi byly tři roky. Vždycky jsem milovala zvířata, především psy a kočky. Byla jsem dítě, které se vždy zastavilo, aby pohladilo místní kočičí šelmy, a které se muselo pozdravit s každým míjejícím psem. Ale mí rodiče z toho nebyli nadšení – kočky škrábou nábytek a psi jsou nároční. Až po sérii zvířátek jako byli pískomilové, křečci, králíci, morčata a dokonce i nějaké rybičky, konečně ustoupili a mi pořídili kotě. Jessicat. Psala jsem o ní básně a dokonce založila kočičí klub na její počest! Když mi bylo jedenáct, moje rodina se na rok přestěhovala do Tucsonu v Arizoně. Ten divoký život byl neuvěřitelný. Viděla jsem kojoty, kukačky kohoutí a hady. Pozorovala jsem tu i epickou bitvu mezi tarantulí a velkou vosou! Ve škole mi říkali Kočičí dáma kvůli mé posedlosti vším, co se týkalo kočkovitých šelem. O rok později mě tahle láska inspirovala k napsání mé první knihy, The Tygrine cat. I když kočky budou mít v mém srdci vždycky zvláštní místo, moje pozornost se nedávno přesunula ke psům a já se nadšeně připojila k týmu Erin Hunter při psaní Zákona smečky! Dneska žiju v Londýně a jako inspirace mi slouží mé štěně japonského špica, Michi. Jestli jste se ještě neseznámili s tímhle plemenem, musíte to udělat co nejdřív! Vypadá jako miniaturní vlk s huňatým ocasem – úžasná směs hlupáčka a královské vznešenosti. Michi mi pomáhá představit si Štístkův svět, i když si nejsem jistá, jestli by přežil v divočině – je nenasytný a trochu líný. Miluji setkání se čtenáři – prosím, navštivte mě na www.inbali-iserles.com!“  

Rosie Best

„Nikdy jsem nežila s méně než dvěma kočkami a pevně věřím, že optimální počet jsou čtyři! V současné době žiji v Cambridge se svým partnerem Jessiem a dvěma zachráněnými kočkami, Misty (Mlhavá) a Midnight (Půlnoc), s láskou nazývanými Traumakitties (Traumakoťátka), a kotětem Imp (zkratka od Impuls, protože činí rozhodnutí na poslední chvíli). S Misty a Midnight bylo špatně zacházeno, když byli koťaty. Jsou to spíše samotářské kočky, které najednou žijí jako domácí mazlíčci, i když se pomalu dostávají k tomu, aby měli naši společnost rádi, než aby ji jen tolerovali. Imp je krásná a nebojácná maličkost. Většinu z tohohle textu jsem napsala, zatímco mi přežvykovala na klávesnici. Nikdy jsem neměla psa, ale ráda jsem chodívala na procházky se dvěma koliemi mého strýce. A také miluji lišky – moje první knížka byla temná young adult urban fantasy jménem Skulk; o dívce, která měla schopnost proměnit se v lišku. Od počátku série Zákon smečky jsem na ní pracovala jako editorka a mým úplně prvním úkolem v nakladatelství bylo pomoct Vicky s odpovídáním na e-maily od fanoušků Kočičích válečníků, takže jsem se do světa Erin Hunter okamžitě zamilovala. Jsem moc ráda, že jsem členem týmu! Když zrovna nepíši nebo needituji, většinou zpívám ve sboru, nebo brouzdám po internetu. Můžete mě najít na skulkingwriter.blogspot.cz, nebo na Tumblr jako Skulkingwriter.“