Paní na hlídání – hororová minipovídka

V roce 2012 vydalo nakladatelství Mladá fronta soubor minihororů pro děti nazvaný „Půlminutové horory“. Do knihy svými dílky přispěla spousta známých autorů jako Neil Gaiman, Margaret Atwoodová, James Patterson a další. Mezi nimi i naše oblíbená spisovateka, Erin Hunter! Knížka už je bohužel ve většině knihkupectví takřka nedostupná, jen sem tam se objeví nějaký kus po republice. Já ji například sháněla jedné známé spojkou z Olomouce. Ještě, že jsem ji prolistovala, než jsem ji poslala dál! Díky tomu vám nyní můžu přinést hororovou povídku od Erin Hunter. Bojíte se? 🙂

Paní na hlídání – Erin Hunter

Zvuk telefonu se odrážel po stříbrné a bílé kuchyni, která byla nablýskaná jako zrcadlový sál. Když šla Jess zvednout telefon, ze všech stran se na ni díval její odraz.
„Haló?“
Chvilku nebylo slyšet nic, jen tiché oddychování. Vzpomněla si, jak ji známí varovali, aby nechodila hlídat děti někomu, koho vůbec nezná. „Co když bydlí ve starém strašidelném domě někde uprostřed lesů?“
Nebydleli. Žili ve střešním apartmánu s úžasným výhledem na město. Když se Jess dívala ven, měla pocit, že je pták. Bílá kožená křesla v obývacím pokoji byla stále ještě cítit igelitovým obalem.
Pak se ozval tichý hlas: „Jdu domů,“ a telefon ztichl.
Copak mají ještě nějaké dítě, o kterém Jess neví?
Znovu zazvonil telefon. „Jdu domů!“ Tentokrát zněl hlas staře, unaveně a nevrle. Najednou uslyšela něčí kroky. Jako by někdo stoupal po mramorových schodech. Přesně po takových, jaké vedly k apartmánu.
Jess pohlédla k zemi. Něco se jí otřelo o nohu. Byl to drát od telefonního sluchátka, které vypadlo z držáku.
Někdo škrábal na dveře. Jako pes. V ruce jí zazvonil telefon. „Jsem doma!“ skřípal hlas, starší než písek. „Čekáš na mě?“