Úplněk se vznášel v oblacích, prolévaje své studené světlo nad lesem. Slabý vánek šeptal v listech čtyř velkých dubů; světlo a stín se míhaly srstí mnoha koček, když vklouzávaly do doliny. Svalnatý, kapradinově zbarvený kocour se vynořil z křovin, které lemovaly kraje doliny. Přešel mýtinu a vyskočil na Obří skálu stojící uprostřed. Čekaly tam tři další kočky. Jedna z nich, kočka s hnědou mourovatou kožešinou, kývla hlavou na pozdrav. „Vítej Rudý měsíci,“ mňoukla. „Jak se loví v Hromovém klanu?“ „Kořisti je dost, děkuji, Březová hvězdo,“ odpověděl velitel Hromového…