Druhý sraz Kočičích válečníků i přes drobné komplikace všichni přežili!

Poslední dubnový víkend se uskutečnil už druhý sraz fanoušků Kočičích válečníků! Troufám si říct, že tentokrát jsme měli vše naplánované skoro dokonale! Našli jsme skvělé místo. Ověřili jsme, že ten den pojede metro. Napekli jsme sušenky. A moc se těšili, až se opět sejdeme s dalšími skvělými fanoušky Kočičích válečníků. Něco se ale pokazit muselo, že? Jinak by to nebyla sranda.

Když se mi dva dny před srazem udělalo špatně, doufala jsem, že to do srazu rozležím. Přeci v tom nemůžu nechat Jeřabinu samotnou! V pátek večer jsem však stále umírala ve svém pelíšku (ale nebojte, mám ještě pár životů ;)) a uvědomila jsem si, jak je tento boj marný. Musela jsem začít mobilizovat své věrné válečníky.

Jeřabina podle očekávání začala panikařit (promiň :D), ale já bych asi panikařila taky. Trošku. Naštěstí jí přispěchali na pomoc Wormely a Borový ocas.

Druhá věc, která se lehce pokazila, bylo počasí. „Obloha byla zamračená a foukalo“ už v pátek, takže bylo celkem jasné, že piknik na mokré a studené zemi by nebyl moc fajn. Prostor ve skautské klubovně byl zamluvený, ale Jeřabina tam nikdy nebyla a ani neví, kde jsou klíče… Takže jsem musela zmobilizovat ještě svého skautského přítele Raka, který se nakonec s válečníky sešel na metru a do klubovny je v klidu odvedl.

To ale není vše! Bylo také potřeba dostat na sraz Wormely, kterou jsem měla přivézt autem, a všechny moje knížky, které jsem vám slíbila ukázat. Nemluvě o sušenkách, které bych jinak musela sníst úplně sama! To nakonec také zařídil Rak a tímto mu děkuji. V sobotu ráno jsem mu tak předala všechny věci a poslala ho pro Wormely. Zbytek dne jsem proseděla s čajem u počítače a stresovala se, co se s vámi děje. Vím jen, že Rak dorazil k Wormely a vezl ji do Prahy. Nevěděla jsem, jestli tam dorazili včas, jestli jste se sešli všichni a co se na srazo vůbec dělo – nikdo mi celý den neodepisoval! V jednu chvíli jsem se dozvěděla, že jste teda všichni v pořádku v klubovně – to když už jsem to nevydržela a volala – a jste pěkně ukecaný, ale zbytek dne drát opět mlčel… Tak a teď si představte, že o tom máte napsat článek 😀

K něčemu jsem po dlouhé době dokopala aspoň Jeřabinu. Ukázalo se to ještě složitější, než přesvědčit ji, aby organizovala sraz beze mě.

„Všechno začalo skvěle. Spolu se Sluneční září jsme se rozhodly, že by bylo prima se zase po roce vidět s válečníky, které jsme prvně potkaly loni, a třeba poznat i nějaké nové. Záři se bohužel na poslední chvíli udělalo velmi špatně, takže celá příprava zbyla na mně (toto není pravda, vzala jsem si na pomoc Wormy a Borového ocase! a velký dík taky patří Rakovi, který nás dovedl do skautské klubovny a udělal spoustu věcí, které nejsou vidět!) Původní plán udělat si hezký piknik v přírodě nevyšel, páč byla moc velká zima a asi bychom umrzli. V klubovně jsme rozložili veškeré jídlo na stoly uprostřed místnosti, a díky Lee jsme se zvládli poznat alespoň jménem. Pak jsme si zahráli pár her, povídali jsme si, a postupně mizelo i jídlo z hromady na stole. Během odpoledne pak všichni začali mizet na cestu ke svým domovům.“

Na mé volání o pomoc, které jsem vyslala mezi účastníky odpověděl jen Ohnivý pruh, jehož vysvětlování je údajně na levelu -3284 (ale i tak mu děkuji, že napsal :)), a Lea. Bez ní by tu tenhle článek nejspíš nebyl, takže děkuji, Leuško, že jsi zachránila naši válečnickou čest. Určitě mrkněte na její blog, i když už moc nepíše, její příspěvky stojí za to.

„Vše začalo tím, že se skupinka fanoušků Kočičích Válečníků, mnohdy doprovázená rodinnými příslušníky, začala scházet před 11:00 v miniparku u metra. Obloha byla zamračená a foukalo, takže jsme se po krátké cestě pražským metrem a tramvají usídlili v menší skautské klubovně.

K již existující hromadě čerstvé kořisti byly přihozeny další pochutiny, například naloupané mandarinky, bezlepková bábovka, nebo kotlíkové chipsy. Brzy jsme se seznámili a prozradili si svá jména. Teď zkusím vyjmenovat všechny, kdo na srazu byli, abych si procvičila paměť! Tak tedy: Amber, Fire, Červenka, Anid, Aya, Černá Tma, Sněžná Hvězda, Velvety, já 🙂, Ohnivý Pruh, Jeřabina, Borový Ocas a Wormely (+doggo Sasha). Tak!

K radosti všech jsme si zahráli seznamovací hru a pak se odebrali k jídlu. Mezi užíváním si svačiny jsme si hezky popovídali, zahráli si speciální hry typu „Poznej válečníka z první série, na jehož myslím“ a nebo válečnické země město s kolonkami jako „jméno kočičího válečníka, kořist, nebezpečí, rostlina a místo“. My, které se známe z amina (mimoťapem, srdečně Vás zvu; nese název Kočičí Válečníci, pokud byste měli chuť se přidat a zahrát si například RPG :)), jsme mohli probrat naše RPG postavy a všichni dohromady jsme se pak mohli zasnít nad neúprosnou nekonečností Kočičích Válečníků.

Okolo třetí se sraz rozpadl, když i poslední z nás prchali domů. Bylo to fajn, dáme další?“

Doufám, že jste si sraz všichni užili a celý ho v tom teploučku v klubovně neprospali. Jsem moc ráda, že jste to všichni ve zdraví přežili – i Jeřabině a ostatním se celkem ulevilo. Snad se nám brzy podaří sejít se znova a tentokrát i se mnou 😀

Mějte se krásně!

Vaše (momentálně živá a zdravá) Sluneční záře