První sraz Kočičích válečníků je za námi! Jaký byl?

První sraz Kočičích válečníků je úspěšně za námi! Uskutečnil se 16. června v Brně. Jaký byl a co se na něm dělo? Přišel nakonec vůbec někdo? Bylo dost jídla? Jsem si jistá, že vás tyto záludné otázky trápí (hlavně ta poslední, ta nejdůležitější!), ale nebojte! Konečně přicházíme s článkem, který vám na všechny odpoví. A možná i na nějaké další, o kterých jste dosud neměli tušení…

Borový ocas, bratr Jeřabiny, vypráví:

“Stala se neuvěřitelná věc! V Brně se sešlo čtrnáct kočičích válečníků, kteří se setkali pod velkým stromem na Kraví hoře. Tam rozdělali piknik a pak spolu rozjímali o knížkách, hráli hry a nakonec prozkoumali pro většinu neznámé území. A jak to všechno vlastně probíhalo?Menší skupinka dvou válečnic a jejich maminek se s námi sešla už v Praze na hlavním nádraží. Společně jsme pokračovali vlakem do Brna, kde na nás v temném koutku nádraží čekala překvapivě větší skupinka koček, než jsme si původně mysleli, že dorazí.Putování na Kraví horu bylo ovšem složitější, protože tramvaje nejezdili tak, jak mají, ale naštěstí nám poradila jedna kočka z brněnské osady, a tak jsme už za chvíli vyjeli kopec uvnitř tramvaje a náhradního autobusu. Uvelebili jsme se na travnaté ploše pod velkým stromem. Započali jsme přestavením se v kroužku, kdy každý řekl své válečnické jméno a něco o sobě. Společně jsme se najedli, hráli jsme hry, bavili se o knížkách a dalších různých (i nekočičích) záležitostech. Také jsme si udělali hromadnou fotku.Nad námi se honili mraky a tak jsme měli obavy, abychom nezmokli. Déšť šel ale stranou narozdíl od času, který uplynul záhadně rychle, a tak jsme zjistili, že asi nestíháme nás vlak. To ale nakonec ničemu nevadilo, protože jsme si v dalším získaném čase prohlédli Brněnské teritorium, radnici, kostel, náměstí a skrz centrum došli pěšky zpět na nádraží. Postupně se skupinka rozpustila, a pak jsme tam chytli další vlak a při západu slunce dojeli zpět do Prahy.”

Z deníku Amberpaw:

“Na nádraží v Praze jsem dorazila radši dřív, než později. Jelikož na smluveném místě nikdo nebyl, s mámou jsme se dívaly v obchodě. Já jsem jedním okem kontrolovala místo srazu. Když se tam lidé začali skupit, ‘nenápadně’ jsme se s mámou koukly, jestli to není nějaký jiný sraz nebo tak. Nebyl, my byly poslední, co nastupují v Praze, tak jsme všichni cestovali vlakem. Je pravda, že mi bylo nepříjemné, že jsem tam nejmladší.Po nudných dvou hodinách ve vlaku, kde jsem se seznámila s Minervou, jsme konečně vystoupili a šli jsme čekat na smluvené místo v Brně. Po chvíli se objevili ostatní. Pak jedna holka začala řvát: “Bambuuus! Bambuu-” volala mě. Byla to Snow – SnoWa. Ozvala jsem se a dostaly jsme záchvat smíchu. Bylo vidět, že tam je s celým Snowclanem. To se má nálada značně zvedla a myslím, že to bylo i vidět.Na Kraváku jsme rozložili všechny deky co jsme měli, naskládali jsme doprostřed kroužku tvořeným válečníky jídlo a nekecám, bylo toho hodně! Čekala jsem, že budou tak dva tři kusy, a ono jich bylo tak přes sedm! Představili jsme se, popovídali, zahráli jsme si Městečko Palermo v Březoklanské verzi a Černé historky. Ještě jsme se Snow kradly klobouk, to byla zábava. Pak jsem si do konce pikniku četla Mangy o Šedopruhovi. Válečníci se vydali na nádraží, ale ukázalo se, že jsme nestihli vlak, tak jsem si dala zmrzku s příchutí Černý rybíz. Byla fakt dobrá, na můj vkus i trochu moc sladká. Stejně to byla ta nej zmrzka co jsem kdy měla. No, podívali jsme po Brně, když byl čas na vlak, tak se na nádraží zase ti z Brna odebrali pryč a my, Pražáci jsme jeli vlakem.Moc se těším na další sraz! Nemělo to chybu, protože, kdybychom stihli původní vlak, nedala bych si v takový horký den zmrzku!”

Přiznávám, že takovou účast jsme nečekali. Ani tolik jídla jsme nečekali – a že ho vážně bylo víc, než jsme dokázali sníst! A že bylo fakt dobré. A co víc – rozhodně jsme nečekali, že válečníci jsou až tak skvělí! Všichni v pořádku zvládli dorazit na místo srazu (a snad i domů, vzhledem k tomu, že mi žádný zoufalý rodič nevolal, kam jsme vás unesli) a přes všechny trhliny v plánu si společný piknik užili. Minimálně si nikdo nestěžoval 😀 Děkuji všem zúčastněným na skvělý den!

“Sraz byl úžasný (a jídlo samozřejmě taky XD ). Hrozně jsem si ho užila a doufám,že bude ještě minimalně jednou :3. Poznala jsem spoustu nových super lidí a získala další úžasný zážitek (a ochutnala vynikající jídlo XD). Jak jsem už psala, doufám, že ještě bude další sraz a zase se potkáme c:”

Foxtail

Bude i další sraz? My teda rozhodně doufáme, že bude! A že na něj přijde další parta skvělých lidí! Říkali jsme si, že tentokrát bychom dali větší šanci i pražákům a okolí, takže příští sraz by se měl konat v Praze. A možná už letos na podzim! Co myslíte, válečníci? Půjdete do toho opět s námi?

Vaše Sluneční záře